V ČR je nyní nejvíce soukromých MŠ a ZŠ v historii. Vzrůstající trend se ovšem vytrácí

Velmi těžkým rozhodnutím pro rodiče často bývá otázka, kam umístit svoji ratolest do MŠ či ZŠ. Zda se držet klasiky, a zkusit štěstí v některé „lepší“ veřejné školce či škole, nebo si připlatit a umístit ji do soukromého zařízení.

V některých případech se mnohdy ale ukáže, že zas tak moc na výběr není. Zejména tehdy, pokud dítko nevzali do veřejné školky a oni pro něj nemají žádné hlídání během jejich pracovní doby (i prarodiče musí ještě často pracovat) nebo chtějí-li pro něj trošku jiné vzdělání, než je běžně (tzv. alternativní).V tomto případě tak vyhraje soukromé zařízení (tedy za předpokladu, že na to rodiče mají dostatek finančních prostředků).

Ani toto však nemusí být jediné důvody, proč si vybrat soukromou MŠ či ZŠ. Rozhodujícím faktorem může být například i výhodná poloha těchto institucí, jejich provozní doba či jejich pověst (případně nevalná pověst veřejných MŠ a ZŠ v požadované oblasti).

Vývoj

Důvodů proč raději zvolit pro svůj poklad soukromou sféru je tedy více než dost. Nelze se proto divit, že počet společností, které se tou oblastí zabývají, je relativně dosti vysoký. V současnosti jich je totiž nejvíce za posledních 9 let, a to 517.

Největší boom jejich vzniku přitom probíhal v letech 2013–2016 (kupříkladu v roce 2015 bylo zřízeno na 63 nových soukromých vzdělávacích subjektů).

Od loňského roku však začalo docházet k jejich poklesu. Na trhu se objevilo nových pouhých 15 společností. A v letošním roce to vypadá ještě hůře. Od začátku roku se „vylíhla“ teprve jedna jediná nová soukromá instituce.

Nedostatečná kapacita

Co je ovšem ještě horší je to, že nadpoloviční část těchto zařízení se nachází buď v Praze nebo ve Středočeském kraji. V Praze jich je cca 37 % veškerých soukromých MŠ a ZŠ a ve Středočeském kraji pak 16 %. V leckterých částech republiky tak pak mají mnozí rodiče smůlu i v těchto soukromých zařízeních.

Nucená „dovolená“

Nastane-li pak takováto situace, mnoha maminkám nezbývá nic jiného, než si buď tuto svoji „dovolenou“ protáhnout, nebo jít na úřad práce.

Právě ony by tak jistě uvítaly (tedy, pokud by to jejich rodinná finanční situace dovolovala), aby školek, byť i takovýchto soukromých, v místě jejich bydliště přibývalo. Sice jakmile ratolesti bude zbývat poslední rok před zahájením školní docházky, bude muset být přijata ve své spádové školce v každém případě (poslední rok před školou je totiž školka povinná), to je ovšem pro většinu z nich příliš pozdě. Do té doby o svoji práci přijdou a nová se jim bude, díky malým dětem, také mnohdy špatně shánět.

Alternativní vzdělávání

Rodiče, kteří pak preferují jiný než obvyklý styl výuky, by pak zajisté uvítaly i více možností u alternativních základních škol. Proto i v tomto typu vzdělávání by bylo dobré, aby vznikaly další a další soukromé subjekty.

Jenže jak všichni dobře víme, doba je nevyzpytatelná, a i když takovéto instituce ve městech přibydou, nikde není psáno, že tam i vydrží. Nehledě na to, že i když je v současné době zájem o alternativní vzdělávání zvýšený, jedná se o moderní trend, který se může a bude každým rokem měnit. Otázkou zůstává, kterým směrem.