Posunout začátek vyučování na později?

Začátek vyučování na některých místech naší republiky se řídí příjezdem ranního autobusu, kterým děti dojíždějí i z okolních obcí.

Podle mnohých odborníků jsou ale žáci, studenti i učitelé raději, když se mohou pořádně prospat, protože v osm hodin ráno zkrátka ještě nežijí. Kdyby se ukázalo, že i většina rodičů dnes funguje jinak než před lety, byl by posun na místě. S případným odkladem začátku vyučování je třeba se zamyslet i nad otázkami typu, zda prvňák vydrží bez oběda do půl jedné a osmák až do půl třetí, nebo má zapotřebí pauzu na jídlo.

Jsou zde ale i možné komplikace, které by posunutí rozvrhu hodin způsobilo. „Problém mohou mít rodiče zejména malých školáků, kteří začínají pracovat brzy ráno a děti dávají již v sedm hodin do družiny,“ konstatuje psycholožka Jiřina Brejchová, která obecně proti změně neprotestuje.

„Pokud je s rozmyslem udělaný rozvrh, jsou všichni spokojení. Žáci i studenti, kteří se dobře vyspí, nejsou odpoledne tak unavení jako ti, co musí brzy ráno vstávat, a posun do odpoledne zvládnou.“

Když přijede autobus

Přestože už teď mohou školy samy rozhodovat, kdy začnou učit, těch, které by první hodinu zahajovaly až po osmé ráno, v republice moc nenajdete. Když se pídíte po důvodech, zjistíte, že je to hlavně kvůli jízdním řádům hromadné dopravy a pracovní době rodičů. Na mnohých školách začíná výuka před osmou hodinou ranní, v Havlíčkově Borové na Vysočině zahajuje základní škola výuku už v 7:15. Řada dětí, jejichž rodiče musí brzy ráno do práce, navštěvuje družinu, takže posunutí začátku školy by jim bylo k ničemu.

To, že se řídí ranními příjezdy autobusů z okolí, je pro začátek vyučování na venkově typické. Místopředseda Sněmovny Petr Gazdík vzpomíná na dobu, kdy učil v Bánově na Uherskohradišťsku. „Škola začínala už pět minut po půl osmé, což bylo podle mě příliš brzy, protože děti z okrajových obcí Bílých Karpat tak musely vstávat už v půl šesté.“

Občas má někdo problém s včasným příchodem, ale podle ředitelky by se ho možná nezbavil, ani kdyby se začínalo později. Navíc se mladší děti po rozbřesku budí snáz než puberťáci, v zimě je pak vstávání do tmy pro všechny stejně kruté.

Strach vyčerpává

A podobně to funguje i s učením, jak podotýká psycholožka Jiřina Brejchová. „Pokud je pro žáka či studenta radost chodit do školy, není pro něho počet hodin vůbec důležitý. Všichni dobře víme, že když je dítě něčím opravdu zaujaté, nadšené a motivované, vydrží takovou činnost dělat téměř neomezeně dlouho. V opačném případě je unavené během chvilky.“

Dětský psycholog Václav Mertin přikyvuje. „Záleží na tom, jak hodiny vypadají. V zahraničí jsou děti ve škole celodenně, jenže nejde o hromadnou frontální výuku, které jsme schopni přežít tak tři, maximálně čtyři hodiny a menší děti ještě o něco méně. Když je takových hodin víc, žáci při nich odpočívají. Jinak to funguje při výuce, kde dochází ke střídání činností, je během ní dostatek pohybu i volných aktivit. Důležité je, aby žáci neměli strach z učitelů, spolužáků, písemek, zkoušení, protože strach vyčerpává.“

Tímto konstatováním se vlastně vracíme k původní diskusi o načasování začátku školy. Pro někoho totiž brzké vstávání může znamenat stres. A pokud by případný posun začátku vyučování narušil zvyklosti v obci a v rodině, asi by nebylo rozumné k němu přistupovat.

„Pokud by ale případný posun začátku vyučování narušil zvyklosti v obci a v rodině, nevím, zda by bylo rozumné k němu přistupovat,“ naráží především na denní rytmus mimo velká města. „Pro děti samotné to podle mě zase tak zásadní roli nehraje.“

Každá minuta dobrá

Proměna životního stylu od zavedení povinné školní docházky je nejviditelnější v Praze, kde i letos u zápisů do první třídy rodiče zohledňovali začátek vyučování. Jeho posun je obvyklejší spíš u soukromých škol, kde berou v potaz třeba nutnost dojíždět ze širšího okolí. Jedna z mála veřejných základek, kde se začíná v devět, ZŠ Londýnská, zaznamenala enormní nápor uchazečů také z tohoto důvodu.

Nejít proti přírodě

Psychiatr Jan Cimický je přesvědčen, že moderní civilizace dělá chybu, když se neřídí svým vnitřním rytmem jako naši předkové, kteří respektovali východ a západ slunce a roční období.

„V létě vycházeli na pole třeba ve čtyři ráno a pracovali naplno až do setmění. Podobně Keltové kolem poloviny října snižovali aktivitu, přestali válčit a odpočívali,“ upozorňuje s tím, že psychiku a tělo znásilňujeme, když chceme, aby fungovaly pořád stejně bez ohledu na světlo a tmu.

„Zapomínáme, že taková činnost v nepříznivých podmínkách vyžaduje větší potřebu energie,“ dodává psychiatr. Posunem aktivity do pozdějších hodin by se podle něho člověk vyhnul rannímu škarohlídství a děti ve školách by podávaly lepší výkony. „To by však asi bylo nutné provést celospolečenskou úpravu pracovní doby.“

Anketa
Načítám...