Nejhorší část práce přichází, aneb jak na citace?

Že ti celá bakalářka/diplomka/seminárka nezabrala tolik práce jako teď ve finále citace? Věříme tomu. Stejně jako většina studentů totiž pravděpodobně považuješ tuto část za tu úplně nejhorší a přemýšlíš, jak se těmto problematickým částem co nejvíce vyhnout. Jenže ne vždycky to půjde, a v případě bakalářské či diplomové práce už vůbec ne. Takže čím dřív do tajů této problematiky pronikneš, tím lépe.

Proč musíš citovat?

Zřejmě se ti to zdá zbytečné, a tuto „radost“ s citacemi by sis rád/a odpustil/a, ale musíme tě zklamat. Bez citací se ve svých pracích (minimálně těch závěrečných) neobejdeš. A když se nad tím zamyslíš, tak to i pochopíš. Ani ty bys přeci nechtěl/a, aby části tvých prací někdo jiný publikoval a vydával za své dílo, aniž by to kdekoliv zmínil a uvedl na pravou míru.

Proto musíš vzít na vědomí, že v případě, že okopíruješ doslovně cizí text a neuvedeš u něj citaci, dopustíš se tzv. plagiátorství a můžeš za to být postihován/a.

Navíc správnými citacemi ukážeš nejen to, nakolik je to tvoje vlastní práce, ale prokážeš jimi i to, jak ses seznámil/a s literaturou k danému tématu, jak dobře sis ji nastudoval/a a jak umíš tyto poznatky prezentovat.

Kromě toho pak ještě v neposlední řadě umožníš čtenáři, aby zjistil, na jaké autory a texty navazuješ, a mohl si tak tebou zveřejněné informace ověřit.

Kdy se cituje a kdy ne?

Nejobtížnější ze všeho bude na začátku správně určit, kdy musíš citovat a kdy ne. Proto věz, že pokud uvádíš svoje myšlenky a poznatky, citovat nebudeš. To pak platí i v rámci všeobecně známých faktů (u nich ale jen v případě, že doslovně nepřevezmeš celou část textu). Jinak citovat musíš.

A abychom to nezamluvili, co všechno tedy můžeme považovat za všeobecně známá fakta? To bývá mnohdy opravdu těžké určit a právě zde tak můžeš nejčastěji chybovat. Stručně řečeno sem řadíme vše, co spadá do všeobecného vzdělání a základů daného oboru, ke kterému se daný text vztahuje.

Pokud si však v těchto otázkách nebudeš jistý/á, raději se poraď se svým vedoucím práce, přeci jen ho máš právě proto, aby ti v takovýchto případech pomohl.

Jak citovat?

I když už jsi správně určil/a co máš citovat, ještě zbývá zodpovědět, jak to citovat.

Jednou z nejzákladnějších a nejdůležitějších věcí je uvědomit si, že citování má 2 části, a sice správné uvedení přejatého textu a odkaz na jeho zdroj.

V případě, že se jedná opravdu o citaci (doslovné převzetí textu), a ne o parafrázi, musíš dát konkrétní text do uvozovek. U parafráze však nikoliv (nejedná se o přesné převzetí textu, jde jen o volné zopakování myšlenek, tedy dodržení stejného významu). Zároveň pak musíš do textu dát i odkaz na tuto citaci/parafrázi. A sice podle určité citační normy (tu je nutno dodržet stejnou v celé práci), kterou ti buď kantor zadá, nebo si ji vybereš sám.

Způsoby odkazování na zdroje

A jaké máš při odkazování na zdroje možnosti? Citačních norem existuje poměrně velké množství, přičemž jednou z těch známějších je norma ISO, která rozlišuje 3 způsoby odkazování:

• číselné odkazy;
• odkaz přímo v textu;
• průběžné poznámky.

Číselné odkazy

V této variantě musíš doplnit za citaci nebo parafrázi číslo v horním indexu nebo v závorkách, které odpovídá číslu zdroje uvedenému v seznamu literatury. Ten jen pak sestaven nikoliv abecedně, jak by tě to možná lákalo, ale dle pořadí odkazů na zdroje v textu.

V případě, že se stane (což se asi stane), že ve své práci budeš odkazovat vícekrát na stejný zdroj, pak budeš používat stále to samé číslo, jako v prvně uvedeném odkazu.

Odkaz přímo v textu

Tento způsob spočívá v tom, že odkaz na zdroj uvedeš přímo za tebou převzatou citaci nebo parafrázi, a to do kulatých závorek. V nich zapíšeš jméno či jména autorů a datum vydání. Jestliže jsi ale autora uvedl již před závorkami, napíšeš do nich už jen rok vydání.

Průběžné poznámky

V tomto případě, stejně jako u číselných odkazů, budeš opět za citaci či parafrázi doplňovat číslo v horním indexu nebo závorkách. Ovšem to se nyní nebude vztahovat ke konečnému seznamu literatury, ale k poznámce pod čarou, v níž uvedeš buď jen jméno autora a název, nebo rovnou celou bibliografickou citaci.

Dalším rozdílem je, že pokud budeš na tento stejný zdroj odkazovat vícekrát, nepoužiješ to samé číslo jako v prvním případě, ale vždy budeš vytvářet novou poznámku. Takto vytvořené a sepsané poznámky pod čarou pak můžeš uvést buď přímo na konkrétní stránce, nebo na konci dané kapitoly, nebo až na konci celého textu. Záleží na tobě, co pro tebe bude praktičtější a přehlednější.

Určitě sám/sama vidíš, že by ti některá z výše uvedených variant byla bližší, a tím pádem pro tebe i jednodušší, takže pokud si ji smíš vybrat sám/sama, neváhej.

V případě, že máš však citační normu danou od kantora, nezbude ti nic jiného, než se na ni zaměřit a nastudovat si ji třeba z internetu více do hloubky. A jestli ti to i přesto nebude úplně jasné nebo si nebudeš věřit, nestyď se a dojdi se zeptat. Žádný učený z nebe nespadl. A kromě toho, někdy učitel dokáže ocenit, že se za ním přijdeš poradit. Projevíš tím zájem o tuto problematiku a snahu se něco dozvědět a naučit.