Unschooling jako forma výuky a výchovný směr

Unschooling neboli odškolnění je výchovný směr, který říká, že škola není pro život potřeba. Jeho podstatou je, že se děti učí nejlépe samy a svým tempem.

Základní myšlenky dnešního školství

V současné době je české školství založeno na předpokladu, že jsou všechny děti úplně stejné a ve stejném věku se musí naučit stejné věci. Nepočítá se zde s individuálním vývojem dítěte. A přitom to, že se vaše dítě naučí číst o pár měsíců dříve či později, vůbec nic neznamená.

Dalším chybným předpokladem dnešní doby je, že se děti nerady učí a musíme je k tomu nutit. Omyl! U dětí je to stejné jako u nás dospělých – ne, že by se nerady učily, jen nejsou rády, pokud je někdo učí, aniž by o to stály. Navíc lze říci, že malé děti jsou schopny nasávat prakticky neomezené množství informací, a nepotřebují k tomu ani motivaci, ani ukázat, jak na to, mají to vrozené!

S nadsázkou tak lze říci, že děti se rodí dokonalé, ale během prvních 18 let života z nich škola udělá obyčejné lidi. Z hravých a zvídavých dětí se tak stávají obyčejní dospělí, kteří se neustále za něčím honí. Od prvního ročníku jim je totiž vštěpováno heslo „Nejprve práce a pak hra“. Věříme totiž, že život je spousta povinností a na zábavu je vyhrazeno jen pár hodin denně – pokud vůbec. Hrou se přitom děti mnohdy naučí daleko více než nuceným učením a testováním, a hlavně – budou si to déle pamatovat.

V dnešní době se také považuje za samozřejmé, že se děti ve školách rozdělují do tříd podle věku. Je to ovšem správné? Na základě čeho se tak děje? Nebylo by lepší vytvářet v dětech místo soutěživosti a šikany smysl pro spolupráci, a nechat starší děti vysvětlovat právě naučené věci mladším? Rovněž mladší děti spoustu věcí odkoukají od starších, a zapamatují si je tak daleko lépe, než kdyby jim byly „vtloukány“ od učitelů.

Vzdělání vás i vašich dětí je velmi důležité, a proto je určitě dobré se nad touto problematikou zamyslet, a říci si, zda je tento systém pro vašeho potomka tím nejlepším, nebo zda vyzkoušíte nějakou jinou alternativu. Mezi tyto patří právě unschooling nebo běžná domácí výuka.

Domácí škola versus unschooling

V čem spočívá rozdíl mezi běžnou domácí školou a tzv. „unschoolingem“? Především v tom, že běžná domácí výuka probíhá klasicky „u stolu“ – podle učebnic a osnov. Rozsah studia je předem jasně daný. V rámci unschoolingu se pak děti učí prostřednictvím svých zkušeností, hraní her, při domácích pracích či rozhovorech s ostatními. Samy si také určují dobu učení a odpočinek. Rodiče tedy musí být vždy připraveni a fungovat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Musí být schopni zodpovídat dotazy svého potomka, hledat odpovědi v knihách či na internetu, provádět různé chemické či fyzikální pokusy apod.

Jednou za půl roku pak se svými ratolestmi absolvují povinné přezkoušení ve škole, kde je dítě hlášeno. To obvykle probíhá formou testu ze všech vyučovaných předmětů.

Tímto způsobem může probíhat výuka až do páté třídy základní školy. Delší domácí vzdělávání český systém v současné době neumožňuje.

Vzhledem k tomu, že se individuální vzdělávání na 1. stupni ZŠ osvědčilo, a nevyskytly se žádné zásadní problémy, a stejně tak ani v průběhu pětiletého testování na 2. stupni ZŠ, připravuje MŠMT návrh na zapracování individuálního vzdělávání na 2. stupni ZŠ do novely školského zákona. Pokud bude vše probíhat bez komplikací, novela by mohla vstoupit v platnost již od školního roku 2014/2015.

Výhody a nevýhody unschoolingu

Hlavní motivací výběru této formy výuky bývá stejně jako u běžné domácí školy snaha ochránit dítě od rizik školní instituce. Dnes je škola spojována s výrazným stresem a zátěží pro dítě, zbytečným biflováním mnohdy nepotřebných informací a znalostí, a také šikany.

Další výhodou (na rozdíl od běžné školní výuky) je poskytnutí více neorganizovaného času dětem. Právě ten jim dá totiž možnost rozvíjet svou představivost, tvořivost a také nezávislost.

Děti v rámci tohoto výchovného směru sice možná postupují pomaleji a méně rovnoměrně než děti usedlé v lavicích, ale vědomosti, které si takto samy zjistí a naučí, jsou trvalejší a do budoucna přínosnější.

Nezaměřují se tak na věci, které nepovažují za podstatné, a raději odhalují a rozvíjejí svůj talent v té či oné oblasti.  Rostou z nich sebevědomější lidé s jasnými hodnotami a prioritami.

Nevýhodou "odškolnění" pak je, že se rodiče musí věnovat dítěti „nonstop“, a nemají čas na vlastní seberealizaci a práci. Dalším negativem je, že dítě přichází o dynamiku a zajímavost dětského kolektivu, o místo, kde se děti schází ke společným zážitkům a učí se zde poznávat druhé a vycházet s nimi.

Na vás, milí rodiče, tedy je, abyste reálně posoudili, co je pro vašeho potomka lepší a do budoucna přínosnější, a rozhodli, zda se budete držet zavedeného školského systému nebo vyzkoušíte tento nový výchovný směr.